Co vidí oko „kovidí“

 

Nevím jak vy, ale já cítím, že letošní rok se prostě vůbec nepovedl. I loňská zima, jako by nám dávala najevo, že se budou dít „divný věci“, ani nám v horách nenadělila sněhovou nadílku na dlouho. To se však ještě mohlo zdát, že je svět v pořádku.

Jarní poplach jsme přežili, jak nejlépe to šlo, vlastně skoro by se dalo říci, že děti to zvládaly lépe než my, vyděšení dospěláci. Při domácí výuce jsme se snažili bez odmlouvání vyhovět požadavkům učitelů, i když to, alespoň zpočátku, nebylo vůbec jednoduché. Učili jsme děti pořádně si mýt ruce s takovou intenzitou, že mnohým naskákala vyrážka od dráždivého dezinfekčního mýdla, a my je potom kurýrovali pleťovými krémy a chválili je, jak voní. Trpělivě jsme sbírali roušky všude, kam je děti pohodily, prali je, vraceli je do oběhu, a my moudřejší jsme je schovávali s neblahým tušením, že se ještě budou hodit. Kdybych věděla, jak blízko jsem v té době byla pravdě, svůj nasyslený pytel roušek se zamotanými tkaničkami bych rozhodně nikdy nikomu nedala k dispozici! Snažili jsme se být nad věcí a udržovat dobrou náladu. Když ale slovo „kolonavilus“ zařadila do svého slovníku i naše nejmenší, teprve čtyřletá slečna, naše modlitby „ať už to skončí“ nabraly na intenzitě. Nikdy nepřestaneme být vděční všem dobrovolníkům, kteří nám v té nelehké době velmi pomohli svou přítomností a ochotou.

Když v létě přišlo rozvolnění opatření, maximálně jsme se snažili dětem vynahradit to podivné jaro. Poslali jsme je do ozdravovny v Krkonoších, na dětský tábor v Suchém Dole, brali je na výjezdní pobytové akce, vycházeli vstříc touze po návštěvách doma u příbuzných. Snad alespoň ty prázdniny si děti užily podle svých představ a veškerých našich možností.

S příchodem září se nad jejich opálenými tvářemi pomyslné mraky začaly zase stahovat. Po uzavření škol byly děti najednou opět uvězněny v domově. Překvapivě málokdo z nich měl radost, vzpomínky na jarní běsnění jsou stále živé. Pro nás zůstala malým vítězstvím skutečnost, že alespoň školkoví malíčci se dál mohou ve třídách potkávat se svými kamarády, takže už dopolední „domvýuku“ nemusíme kombinovat s péčí o ně. Tady je třeba pochválit ředitele škol a jejich učitele, kteří byli na nastalou situaci velmi dobře připraveni, a okamžitě přešli na on-line vyučování, čímž i nám, dospělákům, velmi pomohli. Vedení Královéhradeckého kraje poskytlo všem školou povinným dětem notebook, a tak může každý z nich plnit své povinnosti podle pokynů vyučujících, a my jim stojíme za zády už ne jako přísní a trochu netrpěliví učitelé, ale jako přátelští rádci. Mnohokrát děkujeme. T- Mobile poskytl dětem prostřednictvím jejich škol internet zdarma na dobu 3 měsíců, což vyřešilo komplikace s nestálým připojením, se kterými jsme také bojovali, a my jsme za to velmi vděční. Také v této době se našli dobrovolníci a brigádníci, kteří jsou tu s námi, a i jim se patří upřímně poděkovat. Děti snáší odloučení od spolužáků statečně, ti mladší se do školy těší, s přibývajícím věkem to je pochopitelně naopak, protože navázaná kamarádství jsou porušená už od jara, a než i jim se školní svět dal na podzim zase do pořádku, přišla další metelice.

Pozvolna se začínáme připravovat na adventní čas. Děti píší přání Ježíškovi a Ježíšek netuší, jestli bude mít kvůli zavřeným obchodům možnost všechna ta přání splnit. E-shopy z nás mají radost. To vše naše těšení jistě nepokazí. Společně, tak jako každý rok, si vyrobíme věnec se čtyřmi svíčkami, které si budeme postupně rozsvěcet, a budeme sledovat, jak z adventního kalendáře ubývají pytlíky s dobrůtkami. Vánoce si chceme všichni užít, někdo pojede za svými blízkými, někdo se těší na kopec řízků, spoustu bramborového salátu a talíře plné cukroví tady u nás, na pouštění svíčkových lodiček, společné zpívání koled a ozdobený stromek s dárky.

My, všichni dospěláci, máme s plíživě se blížícím koncem roku tendenci hodnotit, jaký byl, a na Silvestra buď litujeme, že končí, a rádi bychom své letošní úspěchy přenesli do let dalších, nebo jsme naopak rádi, že nastane nový čas a my budeme smět začít od pomyslného začátku. Já sama bych nejraději tento rok plný strachu z neznámé nemoci a opatření omezujících život, na který jsme byli zvyklí, úplně vymazala, dělala bych jako by nebyl, zapomněla co nejrychleji na nepříjemné pocity, které nám všem po něm jistě ještě dlouho zůstanou, a na konci prosince přivítala opět rok s číslem 2020/druhý pokus. Dala bych tím alespoň svému světu možnost napravit, co se nepovedlo, dát se do pořádku, vrátit se do jistých vod a vyjetých kolejí, které máme všichni tak rádi. Vím, že to nejde a že nikomu z nás čas nikdo nevrátí, ale představa je to hezká, ne?

Mgr. Jana Gargalíková

 

 

 

 

Poděkování

Protože to vypadá, že
máme prozatím koronavirový poplach za sebou, rádi bychom upřímně poděkovali
všem ochotným lidem, kteří nám dobrovolně podali pomocnou ruku (a my jsme
přijali nejen tu ruku, ale je celé, a s velkým vděkem). Jsme si jisti, že
všichni budeme dlouho vzpomínat na jejich bezbřehou ochotu pomoci, vstřícný
přístup k dětem i k dospělým a hlavně za to, že pomohli
v situaci, kdy to bylo opravdu třeba. Neumíme si představit, jak bychom se
zdravým rozumem zvládli nepřetržitý provoz zařízení, okořeněný každodenní
výukou, péčí o předškoláky, zákazem samostatných vycházek a tudíž vlastně
sociální izolací (což zejména starší děti nesou velmi těžce a dávají nám to
najevo čím dál častěji), neustálou dezinfekcí všeho na co jen pomyslíte, a hlavně
rychle a se vzrůstající intenzitou se šířící ponorkovou nemocí.

Děkujeme
jim všem za bezbřehou trpělivost s námi, lehce otupělými a unavenými dospěláky.
Děkujeme, že svůj čas věnovali dětem.

Děkujeme, že svou
pomoc nabídli zcela dobrovolně.

Děkujeme, že tady byli a stále jsou s námi.

 

 

Jmenovitě:

Bc. Veronika Bímová, Dis

 

Markéta Lorencová

Radka Skočdopolová

Patrik Polák

Mgr. Soňa Novotná, Dis

Mgr. Lenka Sedláčková

Mgr. Světlana Grimová

 

Studenti:

Jan Rejchrt

Adéla Ješinová

Diana Peterová

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V logu našeho dětského domova v Sedloňově je lodička, která se dostala do neklidných vod ještě před propuknutím pandemie, takže únava a vyčerpání nás všech je nepopsatelná...Chtěla bych proto touto cestou přiblížit nesnadnou práci vychovatelů v dětském domově a poděkovat všem zaměstnancům za jejich obětavou práci, ke které přistupují s plným nasazením, někdy i na úkor vlastní rodiny. 

Většina z nás, kterým zůstala doma jejich ratolest, už ví, jak je náročné skloubit všechny ty povinnosti, ke kterým přibylo navíc domácí vzdělávání. Představte si rodinnou skupinku, ve které máte sedm až osm věkově odlišných dětí. Děti jsou nejenom z různých ročníků, ale i různých škol, z nichž každá má jiné požadavky a využívá jiný komunikační kanál. 

Z pravidelné školní přípravy víme, že mnohdy nestačí vyplnit zadané cvičení, jelikož často narazíte na mezery jako je např. nedostatečně osvojená malá násobilka. To Vás donutí zastavit se a vrátit o několik kapitol zpět k učivu, které musíte zopakovat, doučit se, abyste se pohnuli dál. Společně s procvičováním nakonec strávíte nad zdánlivě krátkým cvičením více času, než jste původně předpokládali.

...a v současné době matematikou učení zdaleka nekončí, jelikož následují další předměty. Proč se o tom zmiňuji? V dětském domově je většina dětí s různými specifickými poruchami učení a potřebují při plnění úkolů provádět jednotlivými kroky, aby došly k vytouženému cíli. Chybí jim základy, je velmi obtížné je motivovat a podpora, bez které se neobejdou, protože mají v případě pociťované nejistoty tendence k rezignaci, stojí vychovatele mnoho sil.  

Pokud můžu soudit, děti i pedagogičtí pracovníci zvládají situaci naprosto skvěle a přivykli režimu nad očekávání dobře, ačkoliv je to pro všechny neuvěřitelná výzva. Občas se zdá, že jde o nadlidský úkon, když se po dopoledním maratonu, kdy běhají od jednoho k druhému, protože si ani po zdlouhavém vysvětlování, opět a zase, děti nevědí rady, snaží promyslet u oběda strategický plán na odpoledne, aby se částečně rozvolnila tak jako tak hustá atmosféra z ponorky, která je po tak dlouhé době v izolaci na spadnutí. 

Ačkoliv se nám podařilo navázat spolupráci s Univerzitou Hradec Králové, která z blízkého okolí Sedloňova zalarmovala studenty na pomoc, posílení personálu se poněkud zkomplikovalo strachem z ohrožení zdraví nejenom dospělých, ale zejména zdraví dětí.  Nechci zde rozvádět osobní problémy, se kterými se většina zaměstnanců a dobrovolníků

musí potýkat, protože pracují nebo vypomáhají v dětském domově. Jen bych všechny ráda ujistila, že ačkoliv se nám přes všechna opatření Covid-19 snažil nastěhovat do domova, prozatím se infekci nepodařilo do zařízení proniknout a věřte, že děláme všechno proto, aby se tak nestalo.

Jelikož máme v našem domově šikovné tety a myslí na nás i bývalé zaměstnankyně, ústenky pro děti i dospělé jsme si zajistili svépomocí. Za dezinfekční prostředky, které nám již začaly docházet, vděčíme zřizovateli, tzn. Královéhradeckému kraji. Kraj na dětské domovy nezapomíná...Přeposlal Metodické doporučení pro řešení aktuálních situací v dětských domovech zřízených Královéhradeckým krajem v souvislosti s nákazou a také zřídil záchytné místo, do kterého se převážejí děti z útěku nebo ty, co se vracejí z domu, aby se předešlo šíření nákazy v jednotlivých domovech. 

Veliké překvapení přichystala pro děti z dětských domovů náměstkyně pro oblast školství, kultury a sportu, do jejíž gesce spadají i dětské domovy paní Mgr. Martina Berdychová, která během velikonočních svátků předala dětem notebooky, které nám všem, zejména dětem, usnadní školní přípravu a zjednoduší komunikaci s učiteli. Děkujeme!  

Se svými blízkými děti udržují kontakty přes sociální sítě, protože víkendové pobyty a návštěvy nejsou povoleny. K dispozici mají služební telefon, kterým mohou kdykoliv volat a ty mladší se vrátily k písemné korespondenci, ve kterých rodinám přeposílají zprávy a obrázky o tom, jak tráví den. Možností moc není, ale díky kreativitě vychovatelů, rozlehlé zahradě a počasí, které prozatím přeje, si užíváme nevšední dny, na které budeme jednou, věřím, že ve zdraví, s úsměvem vzpomínat.

 

ředitelka DD a ŠJ  Mgr. Šárka Michalíková


 

 

 

 

 

 

 

 

 



 

Webhosting a redakční systém nám již několik let laskavě a bezplatně poskytuje:

Moc děkujeme.

 

 

 

 

Dětský domov a školní jídelna

Sedloňov 153
517 91 Deštné v Orlických horách

Tel.: 494 660 379
Fax: 494 660 327
IČ: 70835144
Bankovní spojení ČNB - č.ú. 1633571/0710

Aktuality

Vodácký výjezd

Vodácký výjezd-Pastvinská přehrada 20.7. - 26.7. 2020 Ubytování komplex Orlíček, kde nám pan Kolda...
Celý článek

Poděkování

PoděkováníProtože to vypadá, žemáme prozatím koronavirový poplach za sebou, rádi bychom upřímně...
Celý článek

Počet návštěv: 

 Webhosting a redakční systém laskavě a bezplatně poskytl: