Co všechno předcházelo stěhování do transformovaných domácností?

Stěhování dalších dvou rodinných skupin do bytů v Rychnově nad Kněžnou je za námi. Nyní je, zdá se, ten správný čas, abychom shrnuli události posledních několika týdnů, kdy se situace „na jedné chodbě“, v nevyhovujících prostorách bývalého internátu stala pro děti i pedagogy s postupujícím časem doslova bojem o přežití.

Myšlence transformace jsme, navzdory původním informacím, museli přivyknout rychleji, než jsme předpokládali. Netvrdím, že jsme ji všichni přijali beze zbytku, ale věřím, že i to přinese čas, až se všichni přesvědčíme, že děti v domácnostech jsou spokojenější, lépe prospívají, a pomyslné „samostatné“ nohy, na které se mají postupně stavět, jsou silnější, než tomu bylo dosud.

Ve všech odvětvích a v práci s dětmi obzvlášť jsou nejdůležitější pracovníci - odhodlaní, vytrvalí a se srdcem na dlani, proto bylo poměrně obtížné obsadit všechny pozice v neposlední řadě kvalifikovanými lidmi, neboť všichni víme, že prestiž profese vychovatele je z mnoha důvodů velmi malá. K dětem a stávajícím kolegům byli během letních prázdnin přiřazováni nově příchozí zaměstnanci. Příliš času na zbudování týmů nebylo, a protože ani vedení zařízení nemůže vědět, kteří vychovatelé a asistenti spolu dokáží soužít a bez problémů spolupracovat, neobešlo se vytváření, věříme že stabilních týmů, bez obtíží. Mrazí nás při představě, že děti umístíme do bytu, tedy značně omezeného prostoru, s vychovateli, které dobře neznají, ale bohužel, jinak to v tuto chvíli neumíme a vlastně ani nemůžeme udělat. Navzdory tomu se většina dětí do domácností těšila, což pro nás bylo velkým hnacím motorem.

Zařizování bytu neprobíhalo úplně podle našich představ a bude nutné si ještě pokojíčky zútulnit a dle přání dětí společnými silami zabydlet. Pedagogové, natěšení na stěhování, trávili veškerou svou nepřímou práci buď v bytě úklidem (ano, po zařizování bytu a všech montážních pracích jsme si byt uklízeli svépomocí), přípravami, nebo zde v internátu balením věcí dětí a zařizováním, spojeným se stěhováním, o kterém jsme věděli, že musí bezpodmínečně proběhnout nejpozději v průběhu posledního týdne v srpnu, aby děti mohly nastoupit do nasmlouvaných škol. Už teď je jisté, že děti i pedagogové budou mít čas poznat Rychnov dřív, než začne škola.

Objevují se však další mírné nepříjemnosti. Obavy budoucích sousedů z přeplněné kolárny (která je neúměrně malá a plná již nyní), strach ze zabírání označených parkovacích míst i z toho, že za dětmi budou chodit návštěvy a v domě tedy bude pohyb cizích osob lze hodnotit jako projev narůstající nervozity a nejistoty z představy přítomnosti našich dětí. Věříme, že po několika dnech, měsících společného soužití budou možnost lépe se vzájemně poznat a všichni přiložíme ruku k dílu, aby společné soužití bylo nekonfliktní.

Od stěhování do prvního bytu (k 31. 1. 2025) uběhlo příliš málo času na to, abychom úplně odstranili všechny problémy a vykomunikovali všechny vzniklé potíže. Teprve čas ukáže, jak moc byla naše současná rozhodnutí přes veškerou snahu unáhlená a nedomyšlená. Musíme být tedy připraveni na to, že budeme ještě nějakou dobu pracovat v nouzovém režimu, než se situace zklidní, v domácnostech se zajedou pravidla, rituály, režim a řád. Než děti přivyknou péči a přístupu nových vychovatelů a než si vychovatelé zvyknou na vzniklé týmy, kterých jsou součástí. Chceme věřit, že se dílo podaří. Děláme pro to maximum.